Měl jsem cestu do okolí Podmokel, a tak jsem využil příležitost, a vypravil se na místa dřívějších táborů komárovských skautů. Byl jsem si téměř jistý, že ta místa dnes vypadají docela jinak, v těchto místech jsem se pohyboval již několikrát, ale přesto mi zvědavost nedala, a vedla mne po cestách, kterými před lety chodil nejspíš i můj děda se svým oddílem.
Místo tábořiště z roku 1946 u Podmokelského mlýna je zcela zarostlé smrkovým lesem a nic nenasvědčuje tomu, že tu někdy někdo tábořil. Podle starých fotografií se jednalo o docela velký tábor, ale z loučky, na které stál, dnes nezbylo vůbec nic. Místo to ale muselo být pěkné a nedaleký Podmokelský mlýn jen podtrhoval romantickou atmosféru tichého zbirožského údolí.
Z vrcholu Lípa, který se tyčí nad zbirožským údolím, byl krásný výhled na tábor. Na této fotografii můžeme téměř z ptačí perspektivy porovnat, jak vypadalo tábořiště v roce 1946, a jak vypadá to samé místo dnes.
A ještě jeden pohled ze současnosti do historie, tentokráte na místo tábora z roku 1947. Dost mne překvapilo, jak moc se stále podobá popisu, který se zachoval v textu táborové písně.
Tábořiště z roku 1947 nedaleko osady Ostrovec je o kus dále proti proudu a jeho polohou jsem si nebyl úplně jistý. Nakonec se mi jej však přeci jen podařilo objevit, i když také vypadá trochu jinak, než když zde tábořil oddíl Komárováků. Na místě tábora vyrostl nejspíše v pozdějších letech bazén, či nádrž, která sloužila bůhví čemu, a dnes je již zcela nepoužívaná a zpustlá. „Bahenní planiku“ a „vršíček“ o kterých ze zpívá v písni komárovských skautů, tu však můžeme vidět dodnes. Také stará „Židovská vila“ tu stále stojí na nedalekém pahorku a zhlíží na místo bývalého skautského tábora.