Při prohlížení starých táborových fotografií komárovských skautů a pročítání zápisů z jejich deníku jsem se snažil představit si, jaké to vlastně bylo být v jejich době skautem. Sám nějaké zkušenosti mám, a tak jsem si říkal, zda svou činnost v oddíle tehdy vnímali stejně jako my, nebo jestli byli v něčem odlišní. Stále si tím nejsem jist, ale jedno je naprosto jasné. Toužili společně s dalšími kamarády zažívat dobrodružství, vyrážet do přírody a odpočinout si při hrách a hříčkách, které možná nebyly tak propracované a atraktivní jako spousta her v dnešní době, ale o to víc rozvíjely klučičí představivost. Působí to na mne tak, že vše bylo takové volnější a méně svázané pravidly a povinnostmi.
V teplých dnech vyráželi kluci do lesů v okolí Komárova a když to bylo možné i někam dál na několik dní. Zajímavé je, že vycházeli vždy poměrně brzy v ranních hodinách a vraceli se často až po setmění. Dokonce nebylo vůbec neobvyklé, že se jejich návrat domů odehrával až před půlnocí. Během těchto výletů ušli pěšky i několik desítek kilometrů a často přenocovali v nějaké opuštěné lesní chatě, kterých bylo tehdy v brdských lesích mnohem více než dnes, nebo ve stanech, které patřili k jejich běžnému vybavení. V zimě pak přicházely na řadu obvyklé zimní radovánky, jako bruslení či sáňkování, nejčastěji kolem Neřežína či Hvozdců.
Na svých cestách a při táboření se kluci věnovali různým zábavám. Jejich oblíbenou činností byla zcela nepochybně „Stopovaná“ která jim přinášela vzrušující i veselé chvilky a byla hrána téměř na každé výpravě. Pravidla této hry jsou známá i dnes a v různých obměnách ji dnešní děti hrají stejně, jako kdysi komárovští skauti. Mezi další hry, které jsou zmíněné v Knize výprav komárovských skautů patřil například vrh koulí či kamenem, nebo hra „Poslouchaná„, která není nikde popsána, a tak nám její pravidla zůstávají utajena.
Jedinou hříčkou, o které se zmiňuje komárovský skautský deník podrobněji, je „Zloděj v táboře„. V knize výletů, v zápisu z roku 1923, je popsán celý její průběh i s pravidly, takže si ji můžeme příležitostně zahrát i my.
Zloděj v táboře
Na smrtku zavěšuje bratr Sém píšťalku a každému šeptá „zloděj v táboře“. Redlichovi však řekne: „Ty jej představuješ“. Načež rozcházíme se asi na dvacet kroků a skryti pod stromky pozorujeme jeden druhého. Bratr Redlich opatrně obchází píšťalku. Pojednou uzmuv jí, prchá. Ostatní však upozorněni poplachem hledí jej dostihnout. Dříve než byl chycen dopravil píšťalku na místo, které mu bratr Sém určil. Jest to číhací bouda asi padesát kroků vzdálená.
Pravidla hry Zloděj v táboře
(Kniha výletů 1923)