Junák obnovil svou činnost po druhé světové válce ještě v průběhu Pražského povstání v květnu 1945 a díky vysokému renomé získanému odbojovou činností byl velice populární. V roce 1946 měla organizace již přes čtvrt milionu členů. Takový růst členské základny si vyžádal pořádání velkého množství lesních škol a kurzů pro vedoucí oddílů, které však často nedokázaly uspokojit poptávku po nich.1Zdroj: Wikipedia
Nedávno objevené dokumenty týkající se komárovských skautů dokazují, že vzdělání vedoucích oddílu nebylo lhostejné ani skautům v komárovském středisku. Mezi materiály, které pocházejí z pozůstalosti Josefa Horkého z Příbrami, se nacházejí i přihlášky Jindřicha Kleknera a Karla Čermáka do Podbrdské oblastní lesní školy, pořádané na přelomu července a srpna v roce 1947 na Červenovské hrázi u Drahoňova újezdu nedaleko Zbiroha.
Lesní školy byly, a stále ještě jsou, formou dalšího vzdělávání primárně určené vedoucím oddílů k jejich dalšímu rozvoji. A nejinak tomu bylo i v případě komárovských skautů. Ti strávili spolu s ostatními účastníky kurzu celých čtrnáct dní v táboře na hranici křivoklátských lesů, kde se formou přednášek, tábornické praxe a her připravovali na další samostatnou práci ve svých oddílech.
Z nalezeného denního plánu z 31.7.1947 vyplývá mimo jiné, že jedním z instruktorů Podbrdské lesní školy byl i Jaromír Mestek – Fatty, jedna z nejvýznamnějších postav spojená se skautingem na Berounsku. Člověk, který vstoupil do berounského oddílu těsně před druhou světovou válkou, ilegálně se skauty pracoval v období Protektorátu a po skončení okupace se stal jedním z hlavních hybatelů obnovy Junáka a vedoucím střediska Miloše Seiferta v Berouně. Kolem roku 1948 pak pracoval i jako oblastní skautský velitel celého Podbrdska.
Jaromír Mestek (Fatty)
Zdroj: Historie skautingu na Berounsku